Naše asistentky pochopily, že nejsou jen pro jednoho žáka

Základní škola Kutná Hora, Kamenná stezka 40, má dlouhodobé zkušenosti s prací asistentů pedagoga i se vzděláváním sociálně znevýhodněných žáků. Od května 2013 ve škole působí také „školní asistentka“ z obecně prospěšné společnosti Nová škola.

O zkušenostech s projektem školních asistentů i o rozdílech mezi asistenty si s ředitelem školy Mgr. Vítem Šnajdrem povídal spolupracovník Nové školy o.p.s. Zbyněk Němec.

(Z.N.) Začneme velmi obecnou otázkou – jak byste zatím hodnotil vaši zkušenost se školní asistentkou z projektu Nové školy?
(V.Š.) Zatím ji můžu hodnotit velice kladně. Paní asistentka pracuje jak s žáky, tak i s rodiči. Řekl bych, že se nám povedl dobrý výběr pracovnice, paní asistentka je poměrně schopná, akční, aktivní. Zatím jsem velmi spokojený.

V čem je podle vás její hlavní přínos? V čem je paní asistentka škole nejvíce prospěšná?
Určitě v oblasti komunikace s rodiči, o kterou se snaží a která je strašně potřebná. Současně ale i v práci s žáky – pokud se podívám na třídu, kde přednostně pracuje, tak žáci, u kterých bych to ani neočekával, dělají velké pokroky. Takže v těchto směrech určitě dělá velmi prospěšnou práci.

A vidíte nějaký rozdíl mezi školní asistentkou, která ve škole působí v rámci projektu Nové školy, a ostatními, „běžnými“ asistentkami pedagoga u vás ve škole?
Já bych to rozdělil. My máme tři asistentky pro sociálně znevýhodněné žáky, a tam bych řekl, že tyhle tři a paní Hálová (pozn. školní asistentka), pracují zhruba na stejné bázi, ve stejném modu, dá se říct… Tyto asistentky také mají poměrně vysoké vzdělání, dvě mají střední školu s maturitou a dvě dokonce vysokoškolské vzdělání, takže i v tom se podobají.
A pak jsou samozřejmě asistentky, na které nám přispívá kraj, které pracují většinou na nižší úvazek, a tím pádem mají i menší účast ve škole, méně pracují s rodiči, méně se účastní ve výuce. Tyto „klasické“ asistentky ke zdravotně postiženým žákům mají – špatně se mi říká horší výsledky – ale řekl bych méně práce, méně času na žáky a tak.

Myslíte tedy, že rozdíl mezi asistentkami u vás je daný vzděláním nebo především výší úvazku?
Jednak je tam vzdělání, jednak je tam výše úvazku a čas, který tráví s těmi dětmi. Je rozdíl mezi tím, jestli asistentka ve škole stráví deset dvanáct hodin týdně, anebo jestli je těch hodin čtyřicet. To opravdu někde být vidět musí…

A když tedy porovnáte práci školní asistentky a „běžných“ asistentek u sociálně znevýhodněných žáků, tak tam je to tedy přibližně stejné…
U těchto asistentek totiž došlo k základní věci, a sice že pochopily, že nejsou k ruce jen jednomu žákovi, že nemůžou sedět jen u jednoho žáka, ale že jsou pro celou skupinu žáků. Jejich spolupráce s učitelem díky tomu probíhá úplně jinak, ztotožnily se s tím, že jsou přiděleny jako asistent k učiteli – čili jestliže učitel potřebuje, aby se asistentka věnovala tomuhle žákovi, protože zaostává, tak se věnuje jemu, jestliže se mu věnuje učitel, tak se asistentka věnuje celé třídě. To by měl být základní model.
Kdežto asistentky přidělené k žákům se zdravotním postižením, které by měly takhle fungovat v podstatě taky, často jen sedí u toho jednoho žáka. A otázka je, jestli to je potom ještě podpora nebo někdy už nevyžádaná pomoc…

To máte určitě pravdu. I my se snažíme podporovat a prosazovat model práce asistenta, který se neomezuje jen na přímou podporu žáků s postižením nebo znevýhodněním…
 …no a právě asistenti pro sociálně znevýhodněné žáky nejsou daní k jednomu žákovi, ale ke skupině, takže to přijímají celkem dobře a funguje to tak.

U zdravotně postižených žáků je totiž matoucí i to, že se k žádosti o asistenta dokladuje zpráva z vyšetření konkrétního dítěte, takže pak asistent – neoficiálně – jakoby víc inklinuje ke konkrétnímu…
 …neoficiálně to vypadá tak, že by se asistent měl věnovat tomuto žákovi. O vyšetření si žádají rodiče a rodiče si také občas na asistenta doplácejí, takže z těchto důvodů to tak je.

Ve chvíli, kdy si doplácí, jde o osobní asistenci a pak je situace jasná. Mám ještě jednu věc, na kterou bych se rád zeptal: Když někde mluvíme o rozdílech mezi těmi našimi školními asistentkami a „běžnými“ asistentkami pedagoga, tak často zmiňujeme i doučování žáků, které školní asistentky zajišťovaly během letních prázdnin a které ve většině škol není úplně obvyklé. Když se podíváte zpětně na to letní doučování, které proběhlo tady u vás, vidíte u něj nějaký pozitivní efekt? Jak byste ho zpětně zhodnotil?
Pozitivní efekt tady určitě je, protože děti přišly do školy daleko lépe adaptovány, než by tomu bylo normálně. I díky tomu, že paní Hálová (pozn. školní asistentka) s těmito dětmi pracovala, byl pak jejich nástup do školní docházky v podstatě bezproblémový. Ale u nás to nebyla jenom paní Hálová, další paní asistentka pracovala během letních prázdnin s cizincem, takže tohle se u nás odehrává…

O prázdninách tedy pracují s dětmi i další asistentky? Ptám se, protože to se běžně na školách neděje…
Úplně běžně se to neděje ani u nás, je to vždy dáno aktuální situací. Letos to bylo potřeba… Paní asistentka si samozřejmě vybrala i nějakou dovolenou, většinu prázdnin ale vedla doučování cizinců.

Máte tedy pocit, že jsou z prázdninového doučování žáků vidět nějaké výsledky?
Jsou vidět výsledky, ale nedá se úplně říct, že by to bylo dané jenom doučováním, protože v naší škole máme několik podpůrných opatření pro nástup do školního roku. Část žáků chodí do přípravné třídy, další se na konci školního roku účastní kurzu pro předškoláky a jejich rodiče. Tam si předškoláci formou hry zvykají na to, jak to bude vypadat ve škole, zároveň jsou tam s nimi rodiče, kteří se zas učí práci se školním dítětem. A pak, když přijde nástup do školního roku, tak rodiče žáků vědí, jak se s nimi učit, vědí, co s dětmi dělat, co mají očekávat. A děti to ví taky… Společně s asistentem, který ty rodiny navštěvuje a případně doučuje děti, tak jde o soubor opatření, která způsobují, že pro předškolní děti nástup do školní docházky není takový náraz. Rychleji se adaptují a mají poměrně pěkné výsledky.

Tak to máte opravdu promyšlené. Děkuji, to je dnes všechno.