Matky žáků asistentce důvěřují. Takže od ní berou i to, co od nás ne

O projektu „Školní asistent…“, do kterého je Základní škola Kladno, Brjanská 3078, zapojená do jara loňského roku, si se zástupkyní ředitele školy Mgr. Ivanou Mánkovou (I.M.) povídal metodik projektu Zbyněk Němec (Z.N.).

(Z,N) Jako první bych Vás rád poprosil, zda byste alespoň rámcově mohla zhodnotit Vaší dosavadní zkušenost s Jiřinou Čurejovou, školní asistentkou z našeho projektu…
(I.M.) Úplně ze začátku to pro nás bylo překvapení. Popravdě jsem moc nevěřila tomu, že se na to rodiče žáků chytnou, že ocení její letní školu i další práci, kterou vykonává tady ve škole. V celkovém pohledu mně trochu víc vyhovovala forma práce, kterou jsme měli nastavenou na začátku, kdy byla školní asistentka v průřezu všech těch tříd, v průběhu týdne byla ve vyučování u všech žáků zapojených projektu. Teď v posledních měsících jsme ji stáhli víc do prvních tříd. Děti z vyšších ročníků má jen na doučování a to mi nepřipadá úplně ideální – mám trochu obavy, aby si rodiče dětí přihlášených do projektu nestěžovali, že jde jen o doučování. Proto paní asistentce od ledna zase rozšiřujeme působnost i do dalších, vyšších ročníků.

Ony to okolo letních prázdniny byly samotné učitelky z prvních tříd, které projevovaly zájem, aby paní asistentka byla v dalším školním roce převážně v prvních třídách…
To ano, ale to jsme plánovali na první měsíc, kdy jsou prvňáčci ještě takoví rozhození, neví co, kde a jak se přesně odehrává. Myslím, že je dobře, když tam je asistentka dejme tomu v září a říjnu pořád, ale pak už bych raději viděla, kdyby měla tu svou pevnost prodlouženou na celý první stupeň.
Celkově ale musím říct, že to dopadlo nad očekávání dobře. Ze začátku jsme se k projektu stavěli spíše s nedůvěrou, ale ta se vůbec nepotvrdila, protože komunikace s rodinami teď probíhá daleko lépe. Stává se, že tady mám romskou matku a také Jiřinu, a já té matce něco povídám, ona se podívá na Jiřinu, ta jí to řekne to samé, co jsem řekla já, a matka to od Jiřiny bere a ode mě ne, protože mně prostě zdaleka tolik nedůvěřuje, že…

Na další otázku tedy asi už tuším odpověď, přesto se raději zeptám – v čem vy vidíte hlavní přínos školní asistentky?
Jednoznačně je to v oblasti komunikace s rodiči. Asistentka dojde do rodiny, vyřídí s ní různé formální věci, dovede rodiče žáka tam, kam je potřeba. Nám pomohla i dodatečně vyřídit několik přestupů do přípravných ročníků. V doučování žáků má asistentská pozice svoje limity, musí tam být větší kontrola od učitelů, ale v komunikaci s rodinami, klobouk dolů, tam je to velká pomoc. Důležité je, že Jiřina je v tomhle velmi iniciativní a umí věci dotáhnout do konce, i když to znamená, že do rodin musí opakovaně.

Vnímáte nějaký rozdíl mezi tou naší školní asistentkou a jinými asistenty u vás ve škole? Vy tady máte několik asistentů pedagoga…
Ano, máme, ale my máme právě asistenty pedagoga, jejichž činnost je klasicky o výuce, o tom, že pomáhají ve výuce. Kdežto u asistentky z vašeho projektu bych řekla, že je důraz spíš směřovaný mimo školu, k rodinám…
Ale jinak to rozdíl moc není, ostatní učitelky Jiřinu přijal dobře, zaměstnávají jí ve výuce i na nějaké pomocné práce, a myslím, že jí berou.

Setkali jste se v práci s naší paní asistentkou s nějakými problémy nebo nejasnostmi?
Trošku jsme museli ze začátku řešit znalosti některých pojmů a institucí, co dělá a komu slouží například pedagogicko-psychologická poradna, Korálek (místní ZŠ speciální, pozn. aut.)… Stalo se, že rodičům tlumočila, že dítě půjde do mateřské školy, ale ono šlo do přípravné třídy, nebo že kluk půjde do přípravné třídy, ale on šel do klubu od Člověka v tísni. Ale to určitě není vina Jiřiny, v tom se špatně orientuje i člověk, který v oboru pracuje už dlouho. I mě kolikrát přijde k dítěti papír a já si musím jít vyhledat, o čem to tam vlastně mluví.

Tam je přeci jenom důležitá zkušenost ze školství. Zrovna u vás na škole naše paní asistentka ale nějakou zkušenost ze školství měla…
Pak ale třeba zrovna přišla s tím, že v Korálku je i třída pro děti s lehkým mentálním postižením, což jsem vůbec nevěděla. Já jsem si myslela, že Korálek je jenom pro děti tělesně postižené, ale Jiřina, protože tam dřív pracovala, věděla, že tam taková třída už zřízená je.

Poslední věc, na kterou bych se chtěl zeptat – když někde mluvíme o projektu a prezentujeme rozdíly mezi našimi školními asistentkami a standardními asistenty pedagoga, tak jedna z věcí, které zmiňujeme na prvních místech, je zapojení našich školních asistentek do práce s žáky v období letních prázdnin. Proto bych se rád zeptal jestli i z vašeho pohledu měly tyto letní aktivity pro žáky nějaký smysl a efekt?
Já jsem na začátku měla pocit, že si tam rodiče velmi rádi děti odloží, budou rádi, že mají kam děti dát. A Jiřina měla program nachystaný tak, že se dopoledne dvě nebo tři hodiny učili a potom šli na hřiště, do bazénu nebo nějak jinam. Měla to dobře vymyšlené a hodně pestré, i z tohoto důvodu se asi přidalo hodně dětí.
Dvě dívenky, takové dračice, jsme z toho museli nakonec vynechat, protože by program úplně rozložily. Jejich rodičům se dalo na vědomí, že se dívky nebudou aktivit účastnit, protože neplní nastavená pravidla… Nicméně tam měla i některé další děti, které doučování potřebovaly, a myslím, že to učení fungovalo, že to zdaleka nebyla jen zábava. A vím, že měla vše připravené, byla jsem se tam v prvním týdnu podívat. A i Jiřina sama vždy ráno přišla a řekla, co má v plánu a co budou dělat konkrétně ve kterých předmětech. Dokonce do toho zapojila i svou dospělou dceru, protože anglicky ona sama neumí, takže angličtinu tady doučovala právě její dcera.
Jen je škoda, že ti vysloveně nejslabší žáci tam chodili třeba týden a pak toho nechali. Bylo to často proto, že do toho vstupovali rodiče s odůvodněním, že dítěti je špatně, že jedou pryč a tak podobně. Možná že i tyhle děti by třeba ještě přišly, ale rodičům to začalo být nepohodlné a tak aktivity bojkotovali.

Tedy zbývá pro příště nějaký prostor pro zlepšení. Dnes je to ale všechno, díky za rozhovor.