Práce asistentů, kritika školní inspekce a nedostatky v systému
Vážené kolegyně, vážení kolegové, asistentky a asistenti,
možná jste si v posledních letech všimli, že se různé instituce občas vyjadřují k práci asistentů kriticky, často ale bez přesného pojmenování důvodu jejich kritiky. Na konci roku 2024 se k podobným vyjádřením přidala i Česká školní inspekce ve zprávě „Kvalita vzdělávání v České republice. Výroční zpráva 2023/2024“. A protože by určité části zprávy mohly ve vztahu k práci asistentů vyznívat poměrně negativně, pojďme si je společně krátce okomentovat:
Některé části zprávy České školní inspekce (ČŠI) mohou být vnímány jako kontroverzní nebo nepřímo naznačovat nadbytečnost části asistentů. Například při popisu podpory vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v základních školách zpráva nejprve konstatuje, že: „Přítomnost asistenta pedagoga je školami vnímána jako významný předpoklad pro vytváření optimálních podmínek pro vzdělávání žáků se SVP.“ (str. 79) Už o stránku dále ale zpráva uvádí, že: „…39 % učitelů se domnívá, že by výuku zvládlo bez asistenta.“ (str. 80) No ano, řada schopných učitelů by asi zvládla výuku i bez asistenta, ale v jaké kvalitě? Nebylo by to zákonitě tak, že by učitel měl na všechny žáky méně času, více by se musel věnovat méně odborným pomocným činnostem a celková kvalita výuky by šla významně dolů? O tom se zpráva ČŠI bohužel už nezmiňuje.
Dále se zpráva soustředí hlavně na kritiku práce asistentů pedagoga. Například v části věnované základnímu vzdělávání jsou na činnost asistentů zaměřeny dvě tabulky a jeden graf. Graf popisuje spolupráci asistentů s učiteli, obě tabulky se soustředí na podrobný popis toho, proč z pohledu učitelů není práce asistentů považována za přínosnou (resp. co učitelé asistentům vytýkají). V hodnocení práce asistentů tak onen jeden graf působí neutrálním dojmem, dvě tabulky pak vyznívají veskrze negativně (str. 80-81). Obdobně kriticky vyznívají i komentáře k práci asistentů v mateřských školách a ve školách středních.
Otázkou je, proč se ČŠI ve zprávě takto výrazně soustředí na nedostatky práce asistentů pedagoga a téměř zcela opomíjí podrobnější popis přínosů asistentské práce.? Odpověď na tuto otázku zpráva bohužel nedává. Kdybychom chtěli být optimističtí, předpokládali bychom, že ČŠI zdůrazňuje nedostatky práce asistentů proto, aby školám a celému vzdělávacímu systému navrhla, jak tyto nedostatky řešit… To ale ze zprávy bohužel jasné není.
Co by ovšem v pasážích, které jinak vyznívají k pozici asistentů poměrně kriticky, nemělo zapadnout, je následující konstatování: „Všechny tyto výhrady učitelů však svědčí o tom, že činnosti asistentů nejsou samotnými učiteli dostatečně koordinovány, tj. neprobíhá efektivní delegování vhodných činností z učitele na asistenta. Jednou z příčin může být i to, že učitelé adekvátní přípravu na kooperaci s asistentem téměř neabsolvují…“ (str. 81)
No ano, pokud učitele nikdo nenaučí, jak s asistenty pracovat, nelze očekávat, že v nastavení práce asistentů pedagoga nebudou chyby. Nakonec už vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami z roku 2016 konstatuje, že asistent pedagoga má pracovat „podle pokynů“ učitele – pokud ale učiteli nikdo nikdy neřekl, jak má asistenta vést, je jen málo pravděpodobné, že bude učitel umět nastavit práci asistenta pedagoga bez nějakých výraznějších nedostatků.
A tím se dostáváme k roli státu. Pozice asistentů oficiálně funguje v našem vzdělávacím systému už od roku 1997. V nějaké systematičtější a více pro-inkluzivní podobě je pozice asistenta pedagoga u nás definována od roku 2016. Co za tu dobu udělal stát pro to, aby zajistil, že všichni učitelé budou umět asistenty pedagoga v jejich práci vést?
Dostali učitelé nebo ředitelé škol do rukou nějaký oficiální „návod“, jak s asistenty pracovat? (Tedy mimo Standard činnosti asistenta pedagoga, který byl až nedávno zveřejněn po třech letech váhání a jen v neoficiální podobě...)
Dostali učitelé a ředitelé škol k dispozici nějaké obecně dostupné kurzy, které by je naučily s asistenty pedagoga pracovat? (A když zmiňuji kurzy, myslím tím kurzy, které by byly dostupné i pro malé školy, s malým rozpočtem, mimo velká města…)
V kolika zprávách pro konkrétní školy doporučila Česká školní inspekce, jak konkrétně se zdokonalit v práci s asistenty pedagoga? V kolika zprávách doporučila školám inspekce nějaký konkrétní a dostupný vzdělávací program, který by naučil učitele s asistenty pracovat?
Dokud totiž stát, třeba i prostřednictvím České školní inspekce, nedá školám a učitelům k dispozici jasné instrukce (formou oficiálních dokumentů a všeobecně dostupných školení), jak s asistenty pracovat, bude k chybám v práci asistentů přirozeně docházet.
A protože by popisy chyb v práci asistentů, nyní tak významně zdůrazněné ve výroční zprávě České školní inspekce, mohly někdy vyznívat jako chyby asistentů samotných, považuji za důležité připomenout, že v mnoha případech nejde primárně o chybu asistenta – jde o chybu systému, který nenaučil školy a učitele, jak s asistenty pracovat!
Je potřeba si to takto připomínat také proto, abychom věděli, co je v první řadě potřeba napravit – že je nezbytné, aby stát začal systematicky školy podporovat v metodickém vedení spolupráce učitelů a asistentů.
V novém roce Vám pak přeji hodně úspěchů a co nejlepší spolupráci s učiteli i s dalšími pedagogickými pracovníky!
(Stranou nechávám tu část inspekční zprávy, která se krátce zmiňuje o profesi školních asistentů a na str. 82 řadí pozici „školní asistent“ do kategorie „specialisté školních poradenských pracovišť“, což samo o sobě nedává smysl. Na školních poradenských pracovištích jsou zaměstnáni poradenští pracovníci, jejichž kvalifikace je ve srovnání s učiteli v některých specifických oblastech vyšší, díky tomu mohou učitelům při jejich práci „poradit“. Kvalifikace školního asistenta je jen základní, v souhrnu obvykle významně nižší než kvalifikace učitele, školní asistent tak jen těžko může být „specialistou školního poradenského pracoviště".)
Zbyněk Němec
Autor je vysokoškolský pedagog (PedF UK), s Novou školou o.p.s. spolupracuje jako metodik.