Politici hrozí zrušením inkluze, mají se asistenti obávat o práci?

Zbyněk Němec

Jak už se to tak běžně děje před volbami, i letos řada politických stran vystupuje na veřejnost se svými programy pro školství. Některé radikálnější plány mluví rovnou o zrušení celé inkluze ve vzdělávání. Přitom nejvíce asistentů pedagoga pracuje v současnosti v ČR v běžných (ne-speciálních) školách právě v rámci inkluzivní vzdělávací politiky. Měli by se tito asistenti obávat, že s případným zrušením inkluze přijdou o své pracovní místo?

Spíše ne. Ztráty pracovního místa kvůli zrušení inkluze se asistenti pedagoga bát nemusí. To je dané hlavní tím, že inkluzi ve vzdělávání totiž zrušit nejde. Právo na „inkluzivní, kvalitní a bezplatné vzdělávání“ pro všechny děti se zdravotním postižením je dáno článkem 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením – Česká republika přijala tuto úmluvu už v roce 2009, schválil ji náš Parlament, podepsal ji náš prezident, a od té doby tato úmluva v ČR platí na úrovni zákona. Těžko můžou politici zrušit inkluzi, na kterou mají děti ze zákona právo. (Leda by se tito politici rozhodli od Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením odstoupit, což by ale udělala ČR jako první země na světě i se vší ostudou, která by s tím byla spojena… to je tedy, snad, nepravděpodobné.) 

Spíše než reálným plánem je tak tvrzení o zrušení inkluze dokladem o tom, že ten, kdo toto tvrzení používá, o daném tématu jen málo ví…

Reálnější variantu představují jiné politické strany, jejichž představitelé mluví o případné úpravě nebo revizi inkluze. Zrušit inkluzi (naštěstí) nejde, její úprava ale možná je, a v takovém případě by mohly hrozit i scénáře spojené se snižováním počtu asistentů. Pro tyto případy se pak hodí připomenout, že profese asistenta pedagoga má v inkluzivním vzdělávání své obtíže, tyto obtíže ale rozhodně nejsou spojeny s vysokými počty asistentů – naopak, pro náš vzdělávací systém bylo v posledních letech jednoznačně dobře, že počty asistentů pedagoga rostly. Obtíže v zaměstnávání asistentů pedagoga v praxi vyplývají z toho, že řada učitelů a škol stále ještě nemá úplně správnou představu o tom, jak profesi asistenta pedagoga využít. A nelze se jim divit – řadě učitelů a škol totiž systém přidělil asistenta pedagoga, nikdo je ale nikdy neučil, jak s asistentem správně pracovat. Případná revize inkluze tak rozhodně nemá být spojena se snižováním počtu asistentů pedagoga, mohla by ale být zaměřena na programy, které naučí učitele a asistenty v praxi lépe spolupracovat – to by byl jistě krok správným směrem.

Autor je vysokoškolský pedagog (PedF UK), s Novou školou o.p.s. spolupracuje jako metodik.