Parametrizace asistentů pedagoga: o co jde a proč je to (zatím) špatně
Zbyněk Němec
Vážené kolegyně a vážení kolegové, asistentky a asistenti,
už jednou jsme Vás v uplynulém roce informovali o záměru ministerstva školství změnit financování asistentů pedagoga v základních školách (starší článek zde). Protože ale diskuze na toto téma dále probíhá a protože záměr ministerstva už dostal konkrétnější obrysy (v navrhované novelizaci školského zákona dostupné zde), pojďme si společně připomenout, o co v té připravované reformě financování asistentů pedagoga má jít a jaké argumenty v diskuzi na toto téma zaznívají.
O co jde v tzv. parametrizaci asistentů pedagoga
V běžných (ne-speciálních) školách asistenti pedagoga dosud byli a jsou zaměstnáváni na doporučení školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra). Běžný postup je takový, že poradenské zařízení pomoc asistenta pedagoga doporučí určitému konkrétnímu žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami, asistent je pak ve škole zaměstnán jako podpůrné opatření ve vzdělávání tohoto žáka, podle potřeby ale pomáhá učiteli i s jinými žáky dané třídy.
V návrhu nového systému financování ministerstvo školství přichází s tzv. „parametrizací“, tedy přidělováním asistentů do škol podle určitého parametru. Tím základním parametrem, ze kterého by měl systém vycházet, je celkový počet žáků, druhotnými parametry by pak mělo být množství žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a některé další méně významné okolnosti. Jinak řečeno, nově by základním školám asistenty už nedoporučovala poradenská zařízení, ale školy by je dostávaly jaksi automaticky, primárně podle celkového počtu žáků, kteří do dané školy chodí.
Co má být cílem parametrizace asistentů pedagoga
Cílů, které navrhovaná parametrizace asistentů pedagoga sleduje, je nepochybně vícero. Ředitel odboru základního vzdělávání ministerstva školství Michal Černý v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas (celý rozhovor najdete je dostupný zde) uvedl například, že: „Cílem primárně není za asistenty ušetřit. Naším cílem je to zjednodušit, udělat z asistentů rovnoprávné zaměstnance škol, kteří by byli stabilní součástí školy, mohli mít smlouvy na neurčito…“. A dále také, že „…chceme sledovat všechny cíle, kvůli kterým parametrizaci děláme. To znamená větší stabilitu, větší trvalost, tím pádem vyšší kvalitu lidí, kteří asistenty budou dělat, jejich větší kvalifikovanost. Protože když vědí, že to je práce, kterou budou dělat dlouho, třeba celý život, tak jim bude stát za to se lépe vzdělat. Budou to plnohodnotní zaměstnanci škol.“ Takové cíle jsou jistě chvályhodné a pedagogická veřejnost se na nich shodne. Nestabilita úvazků asistentů pedagoga představuje pro celou profesi problém a je potřeba ji řešit.
Navzdory některým pozitivním cílům se navrhovaná parametrizace ale v odborné diskuzi setkala s velkou kritikou. I když pomineme přetrvávající podezření, že hlavním cílem je redukovat počet asistentů a ušetřit peníze na jejich mzdy, což ministerstvo školství zatím popírá, zůstává cela řada faktických připomínek poukazujících na nedomyšlenost návrhu. Stanoviska kritizující parametrizaci a navrhující její zastavení vydala například Asociace pracovníků speciálně pedagogických center (více zde) nebo Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (více zde), pod tato stanoviska ale připojili své podpisy desítky dalších organizací z oblasti vzdělávání, pedagogických pracovníků i rodičů žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Rizika návrhu: O asistenty přijdou ty školy, které je nejvíce potřebují
Matematika daného problému je jednoduchá:
Aktuálně máme v systému základní školy pro-inkluzivní, které mají více žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (školy ochotné vzdělávat i žáky, kterým učitel musí věnovat více pozornosti), a základní školy ne-inkluzivní, které mají méně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (školy ochotné vzdělávat jen žáky, jejichž podpora je jednoduchá). Ve školách pro-inkluzivních je více žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a tedy i více asistentů pedagoga, ve školách ne-inkluzivních je jen málo žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a tedy i málo asistentů pedagoga. Pokud by ministerstvo školství nově zavedlo systém financování asistentů pedagoga, který by přiděloval asistenty pedagoga do škol na základě celkového počtu žáků školy, počet asistentů ve školách ne-inkluzivních by se zvýšil (protože i do těchto škol nějací žáci chodí) – to by samo o sobě nevadilo, pokud by ministerstvo školství počítalo se skokovým nárůstem celkového počtu asistentů ve školství.
Pokud ale ministerstvo počítá s tím, že by měl celkový počet asistentů pedagoga ve školství zůstat stejný (to v lepším případě) nebo se snad dokonce snižovat (to v horším případě), pak nárůst počtu asistentů pedagoga v ne-inkluzivních školách musí nutně znamenat úbytek počtu asistentů pedagoga v pro-inkluzivních školách. Jinými slovy: Je velmi pravděpodobné, že by reforma vedla ke snížení počtu asistentů pedagoga ve školách, ve kterých je jejich pomoc nejvíce potřeba.
Rizika návrhu: Vznikne tlak na to, aby si rodiče žáků platili asistenty sami
Co se pak asi bude dít v takové pro-inkluzivní škole, ve které náhle klesne počet asistentů pedagoga? V menším počtu případů asi učitelé zvládnou práci sami, ovšem za cenu vlastního přetížení, při kterém budou mít méně času jak na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tak i na ostatní žáky třídy – tedy za cenu razantního poklesu kvality výuky. (Je toto signálem, jak moc naše vláda vnímá vzdělávání jako prioritu?)
Ve větším počtu případů se pak pravděpodobně budou školy pokoušet chybějící asistenty nahradit. V tomto směru stanovisko České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (více zde) poukazuje na zkušenost s obdobnou parametrizací pozice asistentů pedagoga, která nedávno proběhla ve školách speciálních – některé speciální školy skutečně přišly „díky“ parametrizaci o asistenty pedagoga, a protože bez asistentů nebyla práce ve třídě zvladatelná, začaly po rodičích žáků vyžadovat zajištění osobních asistentů. Jenže osobní asistence je sociální služba, která, na rozdíl od pozice asistenta pedagoga, musí být rodiči žáka hrazená, a běžná sazba se pohybuje nad sto korunami za hodinu – zajištění osobního asistenta pro delší dobu vyučování tak může rodiče žáka vyjít klidně i na deset tisíc korun měsíčně. Podobné riziko, že školy budou chtít chybějící asistenty pedagoga nahradit osobními asistenty, a tedy státem placenou asistenci alespoň částečně nahradit rodiči placenou asistencí, samozřejmě existuje i u běžných základních škol.
Pro jistotu si pak připomeňme, že varianta, ve které škola přijde o asistenta pedagoga a bude následně po rodičích žáka požadovat zajištění osobního asistenta, může existovat jen neoficiálně, oficiálně je totiž zcela nepřijatelná – základní a střední vzdělávání má být podle zákona v ČR bezplatné a nelze tedy podmínit zajištěním osobní asistence, která je pro rodiče žáka placenou službou.
Rizika návrhu: Zvýší se tlak na přeřazování žáků do speciálních škol
V souvislosti s rizikem snížení počtu asistentů pedagoga v pro-inkluzivních základních školách pak Asociace pracovníků speciálně pedagogických center (více zde) upozorňuje ještě na jedno riziko: Je pravděpodobné, že tyto běžné základní školy bez přítomnosti potřebného počtu asistentů pedagoga alespoň v některých případech výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami přestanou zvládat a budou vybíjet tlak na přeřazení těchto žáků do – již nyní mnohde naplněných a přetížených – škol speciálních. Závazek umožnit žákům se speciálními vzdělávacími potřebami přístup ke kvalitnímu a inkluzivnímu vzdělávání v běžných školách, který si Česká republika dobrovolně uzákonila v roce 2009 přijetím Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, se tak v praxi stane pro mnohé děti a jejich rodiny jen planým slibem.
Co by tedy v dané chvíli pomohlo?
V souladu s doporučeními výše zmiňovaných stanovisek odborných organizací by v tuto chvíli bylo optimální, kdyby:
1) Ministerstvo školství od parametrizace asistentů pedagoga v plánované podobě zatím ustoupilo. Z navrhované novely školského zákona by příslušná část byla vypuštěna.
2) Ministerstvo školství společně s dalšími aktéry (Českou školní inspekcí, pedagogickými fakultami, ale i ve spolupráci přímo s mateřskými základními a středními školami) vypracovalo podrobnou analýzu nedostatků ve financování a zaměstnávání asistentů pedagoga, včetně návrhů na změny.
3) Pokračující diskuze více zahrnovala možnost parametrizace asistentů pedagoga založené nikoli na celkovém počtu žáků školy, ale na počtu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří se v dané škole vzdělávají – taková parametrizace by totiž pomohla udržet asistenty v těch školách, ve kterých jsou nejvíce potřeba.
Závěrem
Pozitivní na celé této diskuzi je, že na mnoha potřebných změnách v profesi asistentů pedagoga existuje shoda. Pokud ředitel odboru základního vzdělávání ministerstva školství Michal Černý říká, že „chceme, aby nebyli [asistenti pedagoga] chápáni jako jakési služebnictvo žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ale jako pedagogičtí pracovníci, kteří pomáhají učiteli zvládnout třídu, ve které je nějaký problém“, nelze s ním nesouhlasit. K lepšímu porozumění pozici asistentů pedagoga ale nevede redukce jejich počtu, ani změna modelu financování.. k lepšímu porozumění pozici asistentů pedagoga by primárně pomohlo lepší, více efektivní a více systémové, vzdělávání učitelů v tom, jak s asistenty správně pracovat. A takové vzdělávání je pro mnohé školy stále jen málo dostupné.
A mimochodem, k lepšímu porozumění pozici asistentů pedagoga tak, aby byli asistenti vnímáni jako plnohodnotná pomoc učiteli, měl pomoci Standard činnosti asistenta pedagoga. Standard, jehož zpracování zadalo ministerstvo školství už v roce 2021, standard, který byl zpracován ve stručné (třístránkové) a přehledné podobě, standard, který byl diskutován a pozitivně přijat zájemci z řad asistentů, učitelů, ředitelů škol i z organizací vzdělávajících asistenty pedagoga. Standard, který ale ministerstvo školství nakonec oficiálně neschválilo a už více než rok leží kdesi v šuplíku. A pak se divíme, že v některých školách pozice asistenta nefunguje úplně optimálně…
Autor je vysokoškolský pedagog, působí jako docent na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. S Novou školou o.p.s. spolupracuje jako lektor a metodik.
