Asistentky pedagoga ukazují, že i sociálně znevýhodněným dětem lze efektivně pomoci

Mohou se i sociálně znevýhodněné děti plnohodnotně vzdělávat? A jde to i v době lockdownů a distančního vzdělávání?

Ano, jde, jak ukazují příklady z některých škol. Je k tomu ale zapotřebí zdůraznit, že i sociálně znevýhodnění žáci potřebují masivní podporu ze strany asistentů pedagoga nebo jiných pracovníků školy. A to nejen během vyučování, ale i po něm. To se sice snaží částečně suplovat řada neziskových organizací, které provozují nízkoprahové kluby, doučování a další služby, v případě, že je podpora zajišťována pracovníkem školy, vysílá tím ale škola rodinám důležitou zprávu – záleží nám na vašich dětech, jsme tu pro ně. Neříkáme vám pouze co musíte, ale zajímá nás, jestli je to ve vašich silách a nabízíme vám pomocnou ruku, což mimo jiné také významně přispívá k prolomení ledů a navázání vztahu důvěry a efektivní spolupráce mezi rodinami a školou. 

Dobrou příležitost k tomu dala – v duchu hesla „všechno zlé je pro něco dobré“ – pandemie koronaviru, tedy alespoň ve školách zapojených do projektu Rozvoj komunikace a spolupráce mezi rodinami romských sociálně znevýhodněných žáků a školou, realizovaného Novou školou, o.p.s. V rámci projektu od října 2020 devět asistentek pedagoga na čtyřech základních školách věnuje, nad rámec svého běžného školního úvazku, několik hodin týdně pomoci sociálně znevýhodněným dětem a jejich rodičům, kteří se potýkají s výzvami distanční výuky. 

Kdo jiný, než asistentky pedagoga má dobrý přehled o tom, co se ve škole probírá a co které dítě konkrétně potřebuje? Kdo jiný může vše bezprostředně konzultovat s pedagogem, který za vzdělávání žáka odpovídá, a komu jinému může pedagog snadno předávat informace o tom, co vše a jak s žákem probrat?

Níže v textu je uvedeno jen několik z mnoha příkladů dobré praxe, které se asistentkám zapojeným do projektu daří. Všechna jména byla změněna.

Péťa, žák 4. třídy ZŠ na středně velkém městě, pochází z romské rodiny s nízkým vzděláním, která řeší zásadní existenční obtíže. Péťovi školní výsledky tak nebyly nikdy valné a rodiče pomalu začali uvažovat o umístění Péti do místní  ZŠ praktické (dříve „zvláštní“), kam chodili sami stejně jako mnoho dalších Romů v tomto městě. V říjnu minulého roku se Péťovi v rámci projektu financovaného z tzv. Norských fondů začala věnovat nad rámec svého běžného úvazku asistentka pedagoga místní ZŠ. V době dalšího lockdownu a distanční výuky, byla pro Péťu důležitou osobou, která mu byla schopná pomáhat se zadávaným učivem a přípravou na školu a to jak osobně, tak online nebo po telefonu. Péťa, který jinak přidělenou asistentku nemá, úplně rozkvetl a jeho školní výsledky se začaly výrazně zlepšovat. Dostal například jedničku z písemné práce z matematiky. Co je ale snad ještě důležitější – začala se zlepšovat jeho motivace se učit, protože se mu díky pomoci paní asistentky najednou daří zažívat ve škole úspěch a ví, že se na ní může kdykoliv obrátit, dokonce i během školních prázdnin. Zlepšila se také komunikace s jeho maminkou, která vidí, co všechno může Péťa dokázat a hlavně, že jí nikdo neodsuzuje a snaží se jí pomoci – asistentka mimo jiné pomohla Péťovi s maminkou zprovoznit techniku zapůjčenou ze školy a naučila je se přihlašovat a odesílat úkoly.

V počátcích podzimní vlny coronavirové pandemie obcházely asistentky pedagoga rodiny a informovaly je, že distanční výuka je oproti jaru povinná. Nepřinášely však pouze informace nebo materiály ze školy, pokud si je rodiče nevyzvedávali, ale nabízely také pomoc s jejich vypracováním. Zachytily tak například dívku, jejíž rodiče jsou celé dny pracovně mimo domov a nemohou se jí věnovat, navíc učivu příliš sami nerozumí. Kačenka proto neodevzdávala úkoly z povinné distanční výuky a situace se zlepšila až poté, kdy paní asistentka nabídla mamince, že je s ní dvakrát týdně udělá. 

Obrovský kus práce odvedla jedna z asistentek také u sester, které žijí samy s tatínkem. Rodina  v posledních letech zažila mnoho obtížných životních situací a tatínek, který sám nemá vysoké vzdělání, péči o 3 malé dívky (MŠ, 1. a 2. třída ZŠ) zvládá s vypjetím všech sil. Se školou příliš nekomunikoval nikdy a v době distančního vzdělávání zůstaly dívky bez kontaktu se školou úplně. Paní asistentka začala proto do rodiny s respirátorem pravidelně docházet, nosila dívkám práci zadanou ze školy a po domluvě s tatínkem jim pomáhala úkoly, které doma nezvládli sami, vypracovat. Také tatínkovi pomohla uspořádat celý byt a zorganizovala pro něj a jeho dcery mezi kolegy a přáteli sbírku oblečení, obuvi, hraček, potřeb do domácnosti a dalšího vybavení. Na základě této intenzivní a velmi konkrétní pomoci se podařilo paní asistentce získat si důvěru otce a dívek, které za ní poté pravidelně a rády docházely na individuální konzultace do školy. Rodinu paní asistentka také napojila na neziskovou organizaci z přilehlého města, která se jí bude snažit, až to půjde, pomoci s řešením některých obtíží.

Erikovi a Adamovi, Sáře a dalším dětem vytipovaným ve spolupráci s učiteli, pomohly asistentky sehnat prostřednictvím školy nebo Nové školy, o.p.s. novou nebo použitou výpočetní techniku.  Do rodin asistentky techniku  nejen distribuovaly, ale někdy jí také pomáhaly zprovoznit, což vyžadovalo v některých případech  doslova IT dovednosti. Jedna z asistentek dokonce natočila instruktážní video pro rodiče, kteří se na ní obraceli s dotazy, jak se připojovat. I díky výpočetní technice mohly asistentky pomáhat dětem s přípravou na školu online i v době nejtvrdších lockdownů. Tam, kde děti z různých důvodů počítače nemají, pomáhaly asistentky s vypracováváním pracovních listů. Obzvlášť po posledním tvrdém lockdownu se také čím dál častěji spojovaly s dětmi v odpoledních hodinách a pomáhaly jim s přípravou do školy na dálku. Používaly k tomu často aplikaci Messenger, která někdy sloužila i pro předávání vzkazů učitelům. Rodiče napsali zprávu přes messenger paní asistentce, a ta to zkopírovala paní učitelce do mailu, případně naopak.

V několika případech se asistentkám podařilo odvrátit nutnost hlášení rodin, které se neúčastnily distanční výuky, na OSPOD. A to díky tomu, že rodiny osobně znají, vědí, jak žijí a dokážou situaci vysvětlit paní učitelce, ale také rodičům, kteří přes množství svých ostatních problémů někdy nechávají vzdělávání svých dětí na vedlejší koleji.

V projektu se asistentky věnují převážně romským dětem, které pocházejí z rodin, které jim kvůli nízkému a nekvalitnímu vzdělání a s tím souvisejícím existenčním starostem, nemohou poskytnout potřebnou podporu. Je zde ale prostor i pro pomoc jinak sociálně znevýhodněným dětem, z nichž většinu tvoří žáci cizinci.

Truong je z vietnamské rodiny a má silnou jazykovou bariéru. I jemu se paní asistentka začala velmi intenzivně věnovat, včetně toho, že ve chvílích, kdy to šlo, chodil na doučování přímo k nim domů (bydlí přes ulici). Další dva hoši z místní základní školy, kterým se naše asistentky věnovaly v rámci individuálních konzultací, mají také jazykovou bariéru (chlapci jsou z Rumunska a z Mongolska). I jim velmi pomáhá intenzivní práce s paní asistentkou. Té se podařilo po rozhovoru s metodikem projektu paní učitelku přesvědčit, že je potřeba ještě před výsledkem vyšetření z PPP upravit nároky na žáka, zejména pokud jde o úkoly z českého jazyka. Chlapec totiž dostával stejné zadání jako jeho spolužáci, což vzhledem ke své jazykové bariéře nezvládal a byl čím dál tím více frustrovaný a demotivovaný. Díky intervenci paní asistentky se snad podařilo zachytit chlapce ještě před tím, než školu hodil definitivně přes palubu, a nastavit efektivní systém společné vzdělávací podpory: „Nyní společně pracujeme na rozšíření jeho slovní zásoby, snaží se tvořit věty, procvičujeme rod, číslo a pád. Používám také anglicko-české pexeso (umí dobře angličtinu), kde si názvy osob, zvířat a věcí lépe převádí do ČJ.V závěru hodiny si pexeso i zahrajeme, to ho baví, jelikož vyhrává, má totiž výbornou paměť. Zlepšila se i jeho docházka na doučování, jsem v telefonickém kontaktu s jeho matkou. Zdá se, že ho nyní učení více baví a je v pohodě, i když někdy zkoušíme i složitější věci z gramatiky“.

Výsledky a přínos práce paní asistentek v době distančního vzdělávání shrnuli spolupracující pedagogové a vedení zapojených ZŠ. Ředitelka jedné ze zapojených ZŠ k tomu například uvedla: „ Pokrok u žáků je v hodinách naprosto evidentní, žáci se připojují, reagují, odesílají domácí práci. V důsledku práce asistentek se výrazně zlepšila i komunikace s rodinami, které vidí, že jejich dětem tato práce pomáhá“.

Paní učitelky z další školy pak konstatovaly: „Rodiče sociálně znevýhodněných žáků se mnohem více zapojili do vzdělávání svých dětí, s některými z nich se po letech nezdarů podařilo navázat užší kontakt a zlepšit vzájemnou spolupráci“.

Pan zástupce z další školy uvedl: „Celkově je přínos asistentů pozitivní v tom, že obstarávají komunikaci s rodiči dětí a s dětmi, které potřebují pomoci s úkoly. Upozorňují na vyzvedávání a odevzdávání úkolů.  Pomáhají při přípravě prací pro žáky a při přípravě na online výuku“.

Zkušenosti z projektu ukazují na pozitivní formy podpory žáků a jejich rodin, na druhé straně ale i evokují řadu otázek: Kolik takových Péťů a Truongů asi je v českých školách? A co je potřeba udělat, aby si strůjci vzdělávací politiky uvědomili, že většině z těchto dětí lze velmi efektivně pomoci, pokud se na to systematicky a dlouhodobě vyčlení dostatečné množství finančních prostředků, které se v budoucnu vyplatí nám všem?

Barbora Šebová
Koordinátorka projektu Rozvoj komunikace a spolupráce mezi rodinami romských sociálně znevýhodněných žáků a školou.

Více o projektu se dozvíte na webových stránkách: http://novaskolaops.cz/acf-o-projektu

„Projekt podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a zmocnění znevýhodněných skupin. Program je financován z Fondů EHP a Norska.“  
„The project is being supported by the Committee of Good Will – the Olga Havel Foundation from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and empowerment of vulnerable groups. The Active Citizens Fund is financed from EEA and Norway Grants.“