Adam a Pavel: Pravidelná pomoc s přípravou do školy a komunikace s rodiči je posouvá o velký kus vpřed

Představujeme příběhy dvou žáků ze sociálně znevýhodněných rodin, kterým pravidelná pomoc s přípravou do školy a vstřícná a nehodnotící komunikace s jejich rodiči významně pomohly zlepšit jejich školní výsledky i vztah ke škole.

Tento týden vrcholí letošní školní rok, který byl podobně jako ten předchozí poznamenaný řadou náročných situací. Krátce po odeznění další vlny pandemie koronaviru začala válka na území Ukrajiny. S ní byl spojený odchod milionů dětí i dospělých z válkou zasaženého území a jejich příchod do nových míst, včetně příchodu části z nich do nových škol. Kromě náročných chvil spojených s válkou i pandemií přinesl tento školní rok i řadu pozitivních zpráv. Opakovaně se třeba potvrzuje pozitivní vliv pomoci s přípravou do školy u žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí. Přibližujeme vám konkrétní příběhy dvou z nich.

Adam: Úspěch motivuje k dalšímu posunu

Adam chodí do páté třídy. Propadl do ní poté, co neprospěl hned ze tří předmětů – češtiny, matematiky a angličtiny. Od začátku tohoto školního roku měl proto nastavenou vyšší míru hodin doučování než ostatní žáci, kterých se týkalo. Doučování a pomoc s přípravou do školy měl Adam k dispozici díky projektu organizace Nová škola, o.p.s., se kterou škola spolupracuje, i díky Národnímu plánu obnovy. Na doučování tak mohl chodit dvě hodiny odpoledne v pondělí a v úterý i ve středu, ve středu i ráno před začátkem školy a ve čtvrtek v rámci kroužku her, kde si mohl trénovat anglická slovíčka nebo matematické operace. Jeho celoroční snaha a pravidelná docházka se projevily v tom, že se mu za jeden rok podařilo výrazně zlepšit známky z matematiky a českého jazyka. Dnes má z obou předmětů převážně známky mezi dvojkou a trojkou. Spočítá i některé z příkladů, které dělají problém některým jedničkářům a dvojkařům. Celoroční práce se pozitivně projevila i na Adamově psychické pohodě.

Adam má další tři sourozence a jeho matka i otec chodili na zvláštní školu. Ani jeden z nich tedy Adamovi moc nemůže pomáhat s výukou, protože ve většině případů probírané látce nerozumí. Asistentka pedagoga, zaměstnaná v projektu Nové školy, o.p.s., proto nabídla rodičům Adamovo doučování a pomoc s přípravou do školy ve školním i domácím prostředí a ti to s povděkem přijali. Při doučování v domácím prostředí (například při delší absenci) se asistentka pedagoga snaží do doučování zapojovat i rodiče a vždy na konci se domluví, co zvládnou sami a s čím potřebují pomoc od ní. Adam je jasným příkladem dítěte, které potřebuje pomoc zvenčí, aby mělo možnost zažít ve škole úspěch. Ten ho motivuje k dalšímu posunu. Bylo to koneckonců vidět hned poté, kdy dostal z matematiky svou první jedničku. Hned poté měl mnohem větší chuť do dalšího doučování.

Věříme, že kdybychom s ním mohli takto intenzivně pracovat už od první třídy, jeho prospěch by dnes byl výrazně lepší. Ale již za jeden rok odvedl Adam obrovský kus práce a i přes zřejmé hendikepy se posunul o velký kus vpřed.

Pavel: Jednou budu tím policistou

Magda působí jako asistentka pedagoga ve škole s velkým množstvím sociálně znevýhodněných žáků. Kromě toho je v čase mimo školu i pěstounka a organizátorka letních táborů. Už druhým rokem v rámci projektu Nové školy, o.p.s. úzce spolupracuje s páťákem Pavlem a jeho maminkou.

Pavlovi v prvních třech letech školní docházky několikrát hrozilo opakování ročníku nebo přestup na základní školu praktickou (při vyšetření v Pedagogicko-psychologické poradně totiž vycházel v některých oblastech v pásmu LMP - lehkého mentálního postižení). Žije v domácnosti jen s maminkou, která má neúplné základní vzdělání a v prvních letech docházky často Pavla ve škole omlouvala pro nevolnost - bolesti hlavy, břicha, ad... Jeho absence byly mnohdy spojené se stresem, který kvůli školním neúspěchům zažíval. Magda se tedy s jeho maminkou opakovaně setkala a nabídla jí, že se bude Pavlovi individuálně věnovat. Snažila se jí také vysvětlit, že je velmi důležité, aby Pavel do školy docházel pravidelně, aby se jeho mezery a tím způsobovaný stres dále nezvětšovaly. „Nejdříve bylo problematické přesvědčit rodinu ke spolupráci. Kromě Pavlovy maminky měla v celé věci důležité slovo i jeho babička. Ta byla přesvědčená, že Pavlovi by bylo lépe na základní škole praktické a že běžná základní škola na něj klade příliš velké nároky a on tím neúměrně trpí. Když ale maminka viděla, že se Pavel se mnou učit chce, začala být mé práci s ním nakloněná. Sama přitom zmiňovala, že mu často nedokáže se školou pomoct,“ vzpomíná dnes na počátky Pavlovy podpory Magda.

Pavlova absence ve škole se po několika měsících podpory ze strany asistentky výrazně snížila, za druhé pololetí uplynulého školního roku měl pouze deset omluvených hodin - za návštěvu lékaře a za účast na sportovní soutěži. Na celoškolním shromáždění na závěr školního roku byl dokonce oceněný jako jeden ze tří žáků s nejmenšími absencemi v druhém pololetí.

Náročná pandemie

Distanční výuka zavedená v důsledku koronavirové pandemie v minulém školním roce Pavlovy podmínky pro vzdělávání dost zhoršila. Asistentka Magda mu ale pomáhala odpoledne i v online prostředí, a když už to bylo možné, tak i doma. „Na počátku distanční výuky se Pavel zhoršoval v písmu a dělal hodně chyb. Hodně času nám zabralo i opakování postupu při odesílání úkolů. Pavel si téměř vše obstarává doma sám, občas mu pomáhá starší sestra. Ta má už ale svoji rodinu a nemá moc času. Bez pravidelné pomoci byl Pavel často ztracený a nezvládal samostatně odesílat zadanou práci… V počátku distanční výuky jsem k němu proto docházela domů, po návratu do školy v listopadu jsme měli společné hodiny ráno před výukou. Od začátku ledna jsme spolu komunikovali v online hodinách i telefonicky, píšeme si smsky nebo přes messenger a voláme i přes počítač. Měli jsme pevné hodiny nastavené v kalendáři. Kromě toho jsme byli v individuálním kontaktu podle potřeby,“ dodává Magda.

Už za loňský rok byly u Pavla znát viditelné pokroky. Žák, který byl na hranici propadnutí a škola zvažovala jeho přeřazení do školy určené žákům s mentálním postižením, měl na konci loňského školního roku z angličtiny na vysvědčení napsáno „velmi dobře“. Proměnil se i Pavlův celkový přístup ke škole. I podle učitelů byl rázem více komunikativní, dobře naladěný a bylo vidět, že se do školy těší.

Dopis pro asistentku

Na konci loňského školního roku přinesl Pavel asistentce Magdě dopis. Byl podepsaný od něj i od Pavlovy maminky. A stálo v něm: „Tímto dopisem by jsme Vám rádi poděkovali za to, co děláte pro Pavla. Co se týče školy, chování i známek, se Pavel jen zlepšuje. Díky Vám ho škola baví. Rád se učí. Má Vás rád, váží si Vás a samozřejmě je rád za Vaše doučování. Já jsem samoživitelka a také bych Vám ráda poděkovala za čas, který trávíte s Pavlem. Je k Vám upřímný a má k Vám plnou důvěru…“

Jak to bylo letos?

Během tohoto školního roku došlo ve spolupráci Magdy s Pavlem ke spoustě změn. V prvním pololetí chodil Pavel stále pravidelně na doučování i do školy a jeho známky byly mnohem lepší, podařilo se mu například dostat jedničku z písemné práce z matematiky. Na pololetním vysvědčení měl jenom jednu čtyřku. Během druhého pololetí ale Pavlova rodina přišla o bydlení a musela se několikrát stěhovat - během tří měsíců k tomu došlo celkem čtyřikrát. Pro Pavla i zbytek rodiny to bylo náročné psychicky i fyzicky. K tomu si ještě v květnu zlomil palec u nohy. Zvýšila se mu absence a bylo velmi obtížné dohánět zameškané učivo. Magda měla v té době navíc často nemocné vlastní děti, a tak doučování probíhalo často online nebo po telefonu. Pavel tak nakonec na vysvědčení dostane tři čtyřky. Většinou však šlo o známky mezi trojkou a čtyřkou, pětka mu nehrozila ani jedna.

Při jedné ze schůzek ve škole Pavlova maminka řekla, že když už píše pololetní písemné práce na hezké trojky, není důvod, proč by jednou nemohl dělat toho policistu, co dlouhodobě chce. Důkazem Pavlovy motivace je i to, že má zájem o doučování i během předposledního a posledního týdne školy, kdy už se jinak nevyučuje. Snaží se s asistentkou dohnat učivo, které zameškal. Jeho třída je i díky pravidelné podpoře asistentky na celé škole jednou ze dvou, ve kterých nikdo nepropadá.

O projektu:

Do projektu “Rozvoj komunikace a spolupráce mezi rodinami sociálně znevýhodněných žáků a školou” je zapojeno celkem osm asistentek pedagoga na čtyřech různých základních školách. Ke svým částečným úvazkům ve třídách věnují tyto asistentky v rámci projektu navíc přibližně třicet hodin měsíčně odpolední podpoře rodin sociálně znevýhodněných žáků. Asistentky v odpoledních hodinách v domácím nebo školním prostředí, případně online nebo po telefonu, pomáhají znevýhodněným rodinám s přípravou jejich dětí na školu a řeší s nimi případné obtíže či nejasností. Nabízejí rodičům také doprovod na schůzky s učiteli a snaží se celkově různými způsoby přispívat ke zlepšování vzájemné komunikace a spolupráce mezi rodinami a školou. Loni v létě proběhly v rámci projektu dva příměstské tábory. Docházely na ně pravidelně i děti, které před zahájením spolupráce s asistentkami téměř nechodily do školy a vždy na konci byl den, kam byli pozváni i rodiče. Letos se budou tábory konat již na třech školách. Cílem táborů je, aby si děti zábavnou formou upevnily potřebné obsahy učiva a také, aby si rodiče i děti budovali vztah ke škole, jako k místu, které je tu pro ně, a kde lze zažít i zábavné a příjemné chvíle. 

Projekt podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a zmocnění znevýhodněných skupin. Program je financován z Fondů EHP a Norska.  

Více o projektu na www.novaskolaops.cz/acf-o-projektu