Spolupráce s pedagogem

Funkční spolupráce s učitelem je základní podmínkou pro efektivní zapojení asistenta pedagoga do práce s žáky i do celkového života třídy a školy.

Důležitým předpokladem je, aby asistent i učitel měli (v rámci nepřímé pedagogické činnosti) prostor pro společné přípravy na výuku a společné konzultace o potřebách žáků. V případě, že asistent působí jen v jedné nebo dvou třídách – což je optimální varianta – by mělo jít o minimálně patnáct minut po vyučování, kdy si s učitelem společně zhodnotí práci žáků ten den a naplánují práci na den příští. Až na výjimečné situace by tak mělo být pravidlem, že asistent přichází do výuky připraven a ví, s jakými žáky a na čem bude v dané vyučovací hodině pracovat. Pravidelné konzultace asistenta s učitelem jsou nezbytné i pro úspěšné zapojení asistenta do doučování – asistent musí mít od učitele přesné instrukce, na čem a jak s žáky v rámci doučování pracovat.

! Přítomnost asistenta ve třídě by neměla vést k tomu, že učitel věnuje méně času a pozornosti žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, naopak, pomoc a podpora asistenta by měla i učiteli samotnému zajistit prostor pro více intenzivní práci s žáky s postižením nebo znevýhodněním.

Při spolupráci asistenta s učitelem ve výuce by mělo docházet ke kombinaci těchto variant rozdělení činnosti:

  • Učitel pracuje s třídou, asistent se podle instrukcí učitele věnuje žákovi (nebo menší skupině žáků) se speciálními vzdělávacími potřebami.
  • Asistent podle instrukcí učitele dohlíží na práci třídy tak, aby se učitel mohl individuálně věnovat žákovi (nebo menší skupině žáků) se speciálními vzdělávacími potřebami.
  •  Asistent vykonává pomocné činnosti – rozdává nebo vybírá sešity a učebnice, kontroluje zápisy do žákovských knížek, kontroluje plnění domácích úkolů apod. – tím zajišťuje učiteli více času pro práci s žáky, zejména pak pro práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Pro skutečně partnerské nastavení spolupráce asistenta a učitele je vhodné, aby alespoň občas a neformálně došlo k výměně jejich rolí – asistent se stal tím, kdo vede třídu, a učitel na kratší časový úsek byl jen v roli jakéhosi pomocníka. Zejména u učitelů z prvního stupně základní školy jsou ideálním prostorem pro takovou výměnu výchovy, mnoho asistentů a asistentek má určité nadání na výtvarnou, tělesnou nebo hudební výchovu.

Jinak řečeno, pokud asistentka v porovnání s učitelkou například lépe zpívá nebo je zdatnější v běhu, není důvod, proč by na část hodiny výtvarné nebo tělesné výchovy nemohla převzít vůdčí roli ve výuce; i za takové situace je ale samozřejmostí současná přítomnost, dohled a podpora ze strany kvalifikované učitelky.